Chovatelé a jejich metody chovu | CZKP
Český klub potkanů z.s.
Czech Fancy Rat Club


Partneři klubu:

  • logo_ckp_sponzori
  • happy_rats_sponzor
  • IonicCARE---logo-2014_barvy1_okno
  • animal_hope_baner
  • ratlove_baner
  • Časopis Potkan
  • Časopis HAF&MŇAU
  • RODENTIAnew_upr
  • stelta_logo_eu_upr
  • avicentra_web
  • candies-barva-prom
  • Logo_mixbox_web
  • Versele-Laga_web
  • ImmuneRegen_logo_baner
  • Hulin_logo_web

Chovatelé a jejich metody chovu

Tento článek jsem se rozhodla napsat jako předmluvu k přeloženému článku Elisabeth Brooks (najdete ZDE). Snažím se stručně vypíchnout důležité body problematiky chovu a doplnit věci, kterým se autorka tolik nevěnovala. Snad mé věcné shrnutí čerpané nejen z vlastních zkušeností, ale i studia genetiky jak obecné, tak speciálně potkaní, pomůže dalším chovatelům v rozhodnutí nebo alespoň v novém zamyšlení se nad svými chovatelskými plány a způsoby, jakými k nim dojdou.

Příbuzenské a nepříbuzenské krytí

Jak je podrobně popsáno, ve výše zmíněném článku, jednotlivé metody chovu jsou poměrně odlišné a každá má svou funkci a přináší jiné výsledky, jež je možno pozorovat v různém čase. Hlavně tyto vlastnosti by měl chovatel brát v potaz, když se rozhoduje, jakým způsobem se přiblíží svým cílům. Co tedy jednotlivé metody nabízí a v čem jsou záludné?

Chovatele_metody_chovu_1

Potkaní smečka autorky
Autor fota: Kateřina Ungrová

Opakované nepříbuzenské krytí – repeated outcrossing

Začněme opakovaným nepříbuzenským krytím, jež je u nás používáno převážně všemi chovateli hlavně proto, že ostatní metody jsou u nás víceméně tabu. Pro upřesnění se za nepříbuzenské krytí považuje takové, kdy se v 5 generačním rodokmenu na straně matky a otce nevyskytují žádní identičtí jedinci.

Opakovaně nepříbuzenské krytí, ač se nám to nezdá, je v potkaním chovatelském světě skutečně raritou. Takové nepříbuzenské krytí má hlavně funkci zvyšování variability genů, tedy dává vzniknout hlavně heterozygotům. Zvýšení heterozygotnosti genů sice „eliminuje“ mnoho nemocí, ale právě heterozygoti mohou nadále přenášet problematické vlohy dál. Geny, jež se projeví ve fenotypu (jsou patrné ve vzhledu zvířete), je možné dle potřeby selektovat. Avšak z pohledu ostatních genů, kde tomu tak není (což je drtivá většina), je každé zvíře tabula rasa. Bez kontrolního zpětného příbuzenského spojení se s jistotou nikdy nedozvíte výsledek své práce (tedy co v linii za geny převažuje a které se už objevují pouze u několika jedinců na vyřazení, popř. již v linii nejsou vůbec). Každé nepříbuzenské krytí se stává hádankou recesivních vloh a s každým dalším takovým krytím se nejasnosti v „linii“ pouze prohlubují. Ve skutečnosti se ani nemůže jednat o linii v pravém slova smyslu, jelikož každým nepříbuzenským krytím vzniká nová linie.

Jestliže dokola spojujeme nepříbuzná zvířata, je potřeba chov zaměřit hlavně na výběr velmi dobrých jedinců z vrhů, aby tak byla co největší jistota přenesení toho nejlepšího na další generace. Je tedy vhodné krýt co nejstaršími jedinci (pochopitelně v rámci zdravého rozumu vůči potkaní fyziologii). Pokud rodiče nesou špatné vlohy, pak se dá jen doufat, že se rozptýlí co nejvíce a druhý rodič takovou vlohu nemá vůbec. Jestliže se toto daří pár generací, problém může zmizet úplně. Pokud se ale náhodou projeví „špatné“ geny a rozhodnete se linii ukončit, vyvstává velký problém. Jelikož netušíte, které původní zvíře je tím základním nosičem, lze těžko odhadnout, koho vlastně vyřadit (od které generace) a zda daný vrh vůbec vyřadit, jelikož ostatní jedinci špatné geny mít vůbec nemusí. Pak už záleží na znalostech a vůli daného chovatele. Obvykle chovatel vyřadí daného špatného jedince a v „linii“ pokračuje a doufá, že novým krytím se problém v další generaci zmenší nebo zcela vyřeší…

Nepříbuzenské krytí má tu výhodu, že můžete klidně mnoho let dělat úžasné vrhy a když se něco pokazí, bude to pravděpodobně jen u málo jedinců. Mohlo by se zdát, že šance na to, že oba rodiče ponesou zrovna ty stejné špatné geny, je menší o to víc, čím víc nepříbuzných linií se přimíchá. Ve skutečnosti to tak ale nebývá, jelikož populace chovných potkanů u nás není tak veliká (většina zvířat si je vzdáleně příbuzná) a s každým dalším spojením se riziko zvyšuje. Problémy se chovatelé snaží rozptýlit a v to dobré věří, že se spojí. Přitom šance na spojení a rozptýlení je při nejmenším stejná, ale spíše bohužel nakloněna k heterozygotům přenášející geny od společných předků. To si mnoho chovatelů neuvědomuje nebo nepřipouští. Pokud tedy usilujete v linii o nějaký cíl, nikdy se vám ho nepodaří s jistotou dosáhnout. Nikdy nemůžete říci: „Ano, vím, že tato linie nese toto a toto rozhodně ne.“

Vyšší variabilita genů vám také přinese větší proměnlivost napříč všemi vlastnostmi jako je dožitý věk sourozenců, různé barevné odstíny, různá kvalita srsti, atd. Pomocí outcrossingu nedokážete efektivně ustálit vlastnosti v linii.

Pro koho je tento způsob chovu vhodný? Jednoznačně pro začátečníky v chovu, ale i pro ty, kteří nemají žaludek na jiný typ chovu nebo ho nechtějí provádět ať už z jakéhokoliv důvodu. Nevyžaduje extrémní znalosti v genetice, aniž byste nemohli udělat dobrý vrh a zároveň rychle něco zásadně pokazit. Základy genetiky jsou však nutností pro každého chovatele! Má cenu, i když chce člověk chovat pouze krátce a nechce se starat tolik o budoucnost. Ve výsledku je vhodný pro každého, protože šance, že se vyskytne velký problém, je menší než u ostatních způsobů, avšak do budoucna můžete zavařit ostatním chovatelům i svým zvířatům zvýšeným počtem skrytých problémů v linii.

Příbuzenské krytí

Další metodou chovu je příbuzenské krytí. Jako takové se dělí na tři stupně – inbreeding (úzká příbuzenská plemenitba, jedná se o spojení sourozenců nebo F1 generace s jejich rodiči), dále closebreeding (blízká příbuzenská plemenitba, je spojení částečně příbuzných linií jako je například krytí neteře se strýcem, sestřenice s bratrancem, atd.) a nakonec linebreeding (liniová plemenitba, má různé stupně příbuznosti, ale nejvíce je rovna closebreedingu, jedná se o udržení vybraného zvířete nebo páru opakovaně v rodokmenu).

Inbreeding

Metoda je používána hlavně vědci, ale i hobby chovateli. Většina lidí jen slyší slovo příbuzné a už prskají, že je to nezdravé a dochází tak k degeneraci a všelijakým těžkým nemocem. Toto není tak úplně pravda. Ano, k velkým problémům dojde, jsou-li v linii špatné geny a je-li nedostatečná selekce zvířat chovatelem. Pokud je ale linie dobrá, mohou se tyto vlastnosti upevnit a získat tak stabilní kvalitní odchovy. Příbuzenské krytí má funkci upevňování genů v linii a odhalování recesivních vloh. To znamená, že inbreedingovým krytím už v několika prvních generacích zjistíte, na čem přesně jste.

Inbreeding má i svá specifika v hrozbě příbuzenské deprese. Nebezpečí tkví v tzv. bottleneck efektu, kdy selektivním krytím získáváme stále menší variabilitu genů. To pak vede k vysoké homozygotnosti linie a následné depresi organismu. Inbreedingová deprese zjednodušeně znásobí všechny mínusy v linii a má dopad na životaschopnost mláďat/embryí, rozmnožovací schopnosti a mnoho dalších chorob a defektů. Samotná deprese je reakcí organismu na vysokou homozygotnost linie, nemusí ale hovořit o kvalitě linie. I dobrá linie může časem skončit inbrední depresí. Správná míra homozygotnosti populace vede k ustálení vlastností ve vrhu/linii. Všichni jedinci se tak dožijí podobného věku s podobnými problémy bez větších odchylek.

Z těchto vlastností je patrné, jakým stylem se chov musí ubírat. Je potřeba založit několik inbredních linií a z nich poté vybrat ty správné a odolné. To je velmi náročné na množství zvířat, která si musíte nechávat a hlavně na čas, který tomu věnujete s tím, že třeba většinu zvířat budete muset časem vyřadit. Vědci jsou na toto uzpůsobeni a jejich laboratorní kmeny se stabilními vlastnostmi jsou poté velmi žádaným kvalitním „zbožím“. V hobby chovu jsou takové podmínky neuskutečnitelné. Přístup je trochu jiný. Je důležité na úvod vybrat celkově vyrovnanou a zároveň co nejlepší linii. Není už tolik důležitý jedinec, jelikož i ten může být abnormalitou ve své linii. Příbuzenské krytí toto odhalí velmi rychle. Pochopitelně je stále důležité vybírat ty nejlepší možné jedince, ale směrodatné jsou celkové vlastnosti linie. Je tedy důležité zaznamenávat pečlivě údaje o všech jedincích z vrhu a nejlépe si jich co nejvíce nechat u sebe, pak jsou znalosti o linii nejobjektivnější. Rychlost a jistota, se kterou znáte všechny skryté geny, se s opakovaným nepříbuzenským krytím nedá vůbec srovnávat. O to důležitější je fakt, jak chovatel se získanými znalostmi naloží a jak dobře se vyzná v genetice a chovu samotném.

Tím se dostáváme k největší slabině inbreedingu. Chovateli nestačí znát pouhé genetické základy, ale měl by se genetice více věnovat. Musíte aspoň tušit, jak se některé nejčastější nemoci a jiné problémy dědí. Toto už není pouhé spojování písmenek v Mendelovské tabulce. Rozhodnete-li se totiž špatně, mohou to zvířata odnést ve formě velmi bolestivých onemocnění. Musíte být také připraveni na mnohem větší výdaje při chovu, jelikož každý nejasný problém by měl být řešen a diskutován na velmi vysoké úrovni s odborníky. I přes toto všechno bude pak nejdůležitější správná selekce, což není vždy jednoduché a vyžaduje to mnoho prostoru na více zvířat. Odměnou vám však jsou kompletní známé vlastnosti vaší linie bez skrytých negativních vloh, které by vám za pár let mohly způsobit mnoho problémů.

Pro koho je tento způsob chovu vhodný? Rozhodně není vhodný pro začátečníky a pro lidi, kteří plavou v genetice. Pro tento způsob chovu je potřeba širší znalost genetiky, nejen základů jako je barva, znaky a srst, ale i genetika základních nemocí. Potřeba je i zdravý rozum a nadhled nad chovem, jelikož jedině s chladnou hlavou se v chovu posunete dál. Zde skutečně nemůžete linii držet jen kvůli tomu, že má vaše holčička ten nejhezčí kukuč. Musíte se vyznat, abyste linii zavčas ukončili nebo vylepšili, a tak se každý chovatelský rok se zkušenostmi počítá. Je také dobré si najít chovatele, který má s tímto chovem již zkušenosti, aby vám radil, věřte, že je to mnohdy k nezaplacení i u zkušeného chovatele. Mnohdy je k nezaplacení i výborný veterinář, který je schopen zjistit, zda je vyskytnutý problém dědičný. Také je potřeba, aby takový chovatel neměl peněžní nouzi, protože případné potřebné testy, pitvy, atd., které jsou u tohoto chovu častější, nestojí málo. Takový chov je většinou na delší dobu a bude od vás vyžadovat velmi mnoho času a prostoru na několik větví linie.

Linebreeding a closebreeding

Linebreeding a closebreeding se často prolíná a mnohdy se jedná o stejnou věc a tak tyto dva pojmy spojím. Jedná se o takový mezistupeň mezi inbreedingem a outcrossingem. Pro mnoho chovatelů je tedy přijatelnější než čistý inbreeding nebo outcrossing. Linebreeding má dvě hlavní funkce. Za prvé udržovat stěžejní linii a její vlastnosti ve většině a ty obohacovat novými liniemi = vlastnostmi. Za druhé má zamezit případné inbreedingové depresi.

Je určitě potřeba říci, že taková linebreedingová linie by měla nejlépe být postavena na již inbreedingem ověřených liniích. Ne vždy se tomu tak stává. Nevýhoda, ale i výhoda tohoto chovu, je ve své střední cestě mezi oběma extrémy. Zdraví linie se sice ověřuje částečnou příbuzností více než u outcrossingu, ale ne natolik dostatečně, aby odhalila všechny skryté hrozby. Když se pak po čase spojí „špatné“ geny, udělá to mnohem větší paseku než u nepříbuzenského krytí. Vlastnosti se totiž mezitím v linii silněji uloží a těžce se jich poté zbavuje novou linií. Výhodou je osvěžení genů různými jedinci k celkovému zlepšení linie a jak již bylo řečeno, vyvarování se inbreedingové depresi.

U linebreedingu může dojít k tzv. heteróznímu efektu, ale mnohem častěji a s větší intenzitou se s ním setkáme u nepříbuzného spojení dvou inbredních linií. Více o něm se dočtete v následující kapitole.

Vzhledem k výše zmíněným jevům je potřeba vybrat výchozí linii velmi dobrého zdraví a nejlépe i příbuzensky ověřenou. K ní poté přidáváme co nejlepší zástupce nové linie, čímž v první generaci dojde k nepříbuznému krytí. Takových linií si uděláme několik s různými jedinci a posléze je opět spojujeme. Je potřeba pečlivě sledovat zdraví jedinců ve všech liniích a se všemi neustále pracovat. Zdraví je čitelnější a při náznaku problémů je nejlepší se vrátit o generaci zpět nebo vyřadit jednu či více z linií. Takový chovatel potřebuje opět znát více než základy z genetiky a mít více prostoru na větší počet větví své linie.

Pro koho je tento způsob chovu vhodný? Tento styl chovu je vhodný pro pokročilé chovatele, kteří se nebojí experimentovat a dozvědět se více o svých liniích. Není tolik náročný jako čistě příbuzenský chov, ale zároveň přináší jasnější výsledky než nepříbuzenský chov. Lépe dosáhnete potřebných výsledků a upevníte dosažené vlastnosti. Opět stojí za zmínku, že i zde je potřeba trochu lepší znalosti genetiky nebo laskavý rádce. Určitě bude k dobru věnovat chovu více času. I zde platí, že člověk musí vědět, co dělá a s případnými problémy umět zapracovat. Linebreedingem lze také ukotvit hodně vlastností – dobrých i špatných a pak je těžké je odstranit.

Nepříbuzenské krytí – outcrossing

V ČR je používán styl opakované nepříbuzenské plemenitby, ale existuje i jakési občasné nepříbuzenské krytí, kdy se spolu kříží dvě příbuzensky vedené linie (inbreedingem i linebreedingem). Její funkce je v oživení příbuzenských linií, aby se zabránilo inbrední depresi (viz. výše) nebo, aby se do linie dostaly nové geny – ať už chybějící nebo takové, které rozptýlí nežádoucí geny, které již v linii jsou.

Takové spojení např. dvou inbreedingových linií vede ke spojení dvou ověřených linií a jejich vzájemnému „genovému oživení“. Jestliže tím bylo zamýšleno rozptýlení nežádoucích genů jedné z linií, je posléze nutno udělat zpětné křížení (B1 – potomek F1 generace se svým rodičem), aby se zjistilo, zda se toto spojení vydařilo dle plánů.

Takové křížení často mívá jednu velkou výhodu, které se říká heterózní efekt. Heterózní efekt spojí dobré vlastnosti a ještě je posílí. Často při tom dojde k prodloužení života zvířete, vede to k jeho lepší imunitě a zvýšení heterozygotnosti genů, což při správné selekci eliminuje mnoho nemocí. Tímto stylem pochopitelně nemůžete křížit každou generaci, ale dělá se jednou za čas.

Pro koho je tento způsob chovu vhodný? Tato chovatelská metoda je tak trochu spíš doplněk inbreedingu a linebreedingu než samostatnou možností vedení chovu. Zabraňuje inbrední depresi a lákavě nabízí poměrně vysokou šanci na heterózní efekt a proto je dobré jí čas od času udělat. Pro tyto chovatele se vztahují předešlá doporučení k inbreedingu a linebreedingu.

Autor: Bc. Kateřina Ungrová

Na článek navazuje článek „Potkani z různých prostředí“, naleznete ho ZDE.


Jak citovat tento článek:

. Chovatelé a jejich metody chovu czkp.cz [online].
2017 [cit. 2017-07-28]. Dostupné z http://www.czkp.cz/ja-potkan/vse-kolem-me/chovatele-a-jejich-metody-chovu/.




Český klub potkanů z.s.

Czech Fancy Rat Club

czkp@email.cz

© 2013 - 2016

Všechna práva vyhrazena

webdesign: czgrafik.cz

programování webu: Lukáš Maleček (Dr.LuckyLuke)

Reklamní lišta poskytovatele prostoru: