Ochoč si mě, prosím! | CZKP
Český klub potkanů z.s.
Czech Fancy Rat Club


Partneři klubu:

  • logo_ckp_sponzori
  • happy_rats_sponzor
  • IonicCARE---logo-2014_barvy1_okno
  • animal_hope_baner
  • ratlove_baner
  • Časopis Potkan
  • Časopis HAF&MŇAU
  • RODENTIAnew_upr
  • stelta_logo_eu_upr
  • avicentra_web
  • candies-barva-prom
  • Logo_mixbox_web
  • Versele-Laga_web
  • ImmuneRegen_logo_baner
  • Hulin_logo_web

Ochoč si mě, prosím!

Ve výchově potkanů najdeme mnoho různých přístupů, stejně jako ve výchově psů. Někdo vyznává drsný a dávno už překonaný způsob „obracení na záda“, jiný nevhodně chovajícího se potkana prostě zavře do klece a čeká, až ho to přejde. Mnohdy však marně. Potkan pak stráví zbytek života osamocený a uzavřený. Někteří lidé vychovávají svého potkana jako rozmazlené dítě. Všechno mu dovolí, neustále o něj pečují a podstrojují mu. Výsledkem je sebevědomý těžko zvladatelný jedinec, který neumí respektovat žádné hranice.

Můj způsob je jiný. Především je to přátelství, vzájemný respekt a porozumění. Četli jste Malého prince? Je to moje oblíbená knížka. Prosím, nahlédněte: „Liška“.

VYCHOVÁVÁM POTKANA:

Většina potkanů se jaksi vychová sama a žádné problémy s nimi nejsou. Zde mohu uvést jen pár doporučení, která pomohou předejít případným výchovným problémům: „Výchova a ochočení“, Marie Hájková, chs Grove, květen 2007.

MŮJ POTKAN MĚ POKOUSAL:

Pokud se výchova nezdaří a potkan majitele kousne, v 99% je chyba na straně majitele. Dovolím si tvrdit, že skutečně „agresivní“ potkani již z našeho chovu dávno vymizeli.

Samozřejmě se vyskytují potkani, kteří jsou sebevědomější. Ti jsou některými chovateli často označováni jako „dominantní“ nebo „teritoriální“. Opakem jsou pak potkani naprosto vyrovnaní nebo povahově jemnější. Začarovaný kruh nastává, když se z vystrašeného potkana stane díky špatnému zacházení potkan údajně „agresivní“. Pochopitelně  útočí, protože se bojí.

V případě, kdy začne být problém, je načase zamyslet se nad sebou, svým přístupem a začít přemýšlet, co mohu změnit. Nikoliv jak změnit svého potkana. Neudělal jsem někde chybu? Prosím přečtěte si tyto body a odpovězte:

  • Bydlí můj potkan v prostorné kleci, kterou pravidelně čistím (ideálně 1x týdně)?
  • Je klec umístěna na klidném místě?
  • Má v kleci svůj domek nebo hamak (nejlépe oboje), kde má své soukromí a kde jej nikdy zbytečně neruším?
  • Má možnost volného pohybu v bezpečném prostředí mimo klec?
  • Má pravidelný režim, co se týče krmení a venčení?
  • Krmím až po venčení?
  • Krmím pravidelně, pokud možno 2x denně (ráno a večer)?
  • Dostává jen tolik suché směsi, kolik sní do příštího krmení?
  • Dostává ráno a večer kromě směsky dostatek jiné pestré stravy, ovoce, zeleniny atd?
  • Zná své jméno a umí přiběhnout na zavolání?
  • Odměňuji jej?
  • Umím jej pochválit?
  • Má ke mně pozitivní vztah, těší se na mě?
  • Ví, že jídlo, které dostává, dostává ode mne?
  • Nechá se vzít do ruky a podrbat alespoň na chvíli i v případě, že se mu to zrovna moc nelíbí?
  • Má svého potkaního kamaráda, se kterým bydlí?
  • Nikdy se nepletu do jejich potkaních bitek, i když vypadají sebevíc nebezpečně?
  • Počítám s tím, že můj potkan ohryže a počůrá vše, na co přijde?
  • Nikdy svého potkana netrestám?
  • V případě nežádoucího chování jej raději zavolám a odměním pamlskem, případně jinak odvedu jeho pozornost?
  • Mluvím na něj vlídně jako na malé dítě?
  • Pokud jej beru do ruky, jednám vždy tak, aby mu to nebylo nepříjemné či dokonce bolestivé?
  • Má rád kontakt se mnou?
  • Je zvyklý na mé doteky na všech částech svého těla?
  • Nikdy jej zbytečně neruším při jídle?
  • Nikdy neuklízím v jeho kleci, pokud je uvnitř?
  • Nikdy nevytvářím situace, kdy bych se mohl dostat do konfliktu s jeho potkaními zuby?
  • Případným konfliktním situacím předcházím?
  • Jsem to já, kdo má vždy poslední slovo?

Správně by měly být všechny vaše odpovědi ANO. Pokud jste na některé otázky odpověděli NE, je načase, abyste na sobě zapracovali. S konkrétními dotazy se můžete obrátit na naši poradnu (bod 14.).

PŘINESL JSEM SI POTKANA, KTERÝ KOUŠE:

Poslední kapitolou je takové zvíře, které si majitelé pořídí z nevhodných nebo neznámých podmínek. Potkan se k člověku chovat neumí, prostě proto, že s ním má špatné zkušenosti anebo naopak vůbec žádné. Co potom, jak mu mohu pomoci?

Zde platí několik pravidel:

  1. Nejdůležitější je dát myšákovi dostatek času, aby se aklimatizoval a zároveň poznal, že mu ode mne nic zlého nehrozí. Potřebuje minimálně pár dní, aby pochopil, že jsem to já, kdo mu pravidelně nosí jídlo a odměňuje jej.
  2. První dny ho pouze krmím v kleci a mluvím na něj.
  3. Nehladím jej v kleci, respektuji, že je to jeho prostor.
  4. Striktně předcházím jakémukoliv stresu, který by mohl vyvolat z jeho strany útok.
  5. Učím jej nechňapat po jídle, ale jemně lízat – nejlépe špičku lžičky namočenou např. do pribináčku. Pokud kousne, narazí na kov. Opakováním se myšák učí trpělivosti a jemnosti.
  6. Teprve když začne jevit zájem o své okolí, nejdéle však do týdne, kdy stejně potřebuji vyčistit klec, si ho vezmu k sobě. Moje nejoblíbenější metoda je tzv. „župánková metoda“. Snad každé děvče či žena má doma měkký huňatý plyšový župan. Myšáka z klece netahám násilím, nýbrž zvednu vršek klece (proto na ochočení používám menší klec bez pater a bez hamaků), odstraním domeček, do kterého se potkan pravděpodobně schová. Jemně, ale pevně jej svrchu uchopím a strčím si ho k sobě do županu. Proč? Protože je tam teplo, přítmí, můj pach je všudypřítomný a hlavně tam nejsou obávané prsty, do kterých je nutné se okamžitě zakousnout. Navíc je tam dostatek prostoru, měkoučko a v žádném případě nehrozí, že by myšák někam vypadl (župan si v pase stáhnu páskem). V případě, že jste jej do té doby z klece opravdu nevyndali, vsadím se, že se po momentu překvapení v županu velmi rychle zabydlí (zalehne nebo si dokonce začne čistit kožíšek) a bude se mu tam líbit. Pokud ano, nechte jej u sebe, co nejdéle můžete (klidně i celý večer). Pak zpátky do klece, pochválit, nechat v klidu najíst a pořádně vyspat. Ten den už jej neruším.
  7. Další dny postupuji stejně, vezmu si myšáka k sobě (samozřejmě mám na sobě svůj župánek) a zvykáme si na sebe. Pokud to jde, pohladím, nabídnu pribináček, který postupně přestanu servírovat ze lžičky, ale krmím z ruky. Když si nejsem jistá, tak nejprve ze hřbetu ruky, pak z dlaně a nakonec z prstů. Je velmi důležité v této fázi myšáka velmi pozorně sledovat a dobře odhadnout, co si mohu dovolit a jaké hranice zatím nesmím překročit. V případě, že postupuji správně, se myšák za pár dní už prstů ani ruky nebojí, těší se na pribináčkovou svačinku a především na jakýkoliv kontakt se mnou a – pochopitelně – s mým županem.
  8. Nikdy nepustím myšáka volně běhat dřív, než jsem si opravdu jistá, že ho budu moci bezpečně vzít do ruky bez rizika pokousání. Nepouštím jej na zem, ale na postel. Stále ho pozorně sleduji, nabídnu pribináček, pomazlím a vždy včas uklidím do klece.
  9. Potkan se velmi brzy naučí svůj pravidelný denní režim, který mu bude poskytovat pocit jistoty a bezpečí. Ráno snídaně, přes den klid, večer proběhnout, pomazlit se, občas si trochu zamlsat, pak dobrá večeře a nakonec spát.
  10. Nu a nakonec zbývá to poslední,  přestěhovat myšáka z malé klece do velké pěkně vybavené klece i s hamakem, který mu už navždy bude připomínat mne a můj župánek. Říká se, že trpělivost přináší růže. Je úžasné pozorovat, jak se z nedůvěřivého, údajně „agresivního“ potkana stane oddané, milé a radostné stvoření, které se rádo tulí a něžně a vděčně olizuje ruce.

SLOVO ZÁVĚREM:

Potkan není hračka, ale živé a především velmi inteligentní zvíře s téměř dokonale vyvinutým sociálním chováním. Není to „mazlíček“, jak majitelé často očekávají, ale partner a kamarád s velkým srdcem, byť vzrůstem ve srovnání s člověkem opravdu miniaturní.

Potkaní duše je jako nádherná květina. I o květinu ale musíte umět správně pečovat. Když zaléváte příliš, květina shnije. Když zaléváte málo, uschne. Když se chováte bezohledně, uhyne. Přeji vám, abyste se dokázali o svého potkana postarat tak, aby vám vykvetl v celé své kráse.

 

Marie Hájková, chs Grove, únor 2015

P. S.: Upřímné srdce malého potkaního tvorečka mne i dnes po tolika letech nepřestává fascinovat. O kytky se ale starat neumím. Proto mám doma jenom ibišek.

CO SE PODAŘILO:

V následujících článcích se můžete přesvědčit, že se opravdu vyplatí držet se výše uvedených rad.

Monty Jack
Bentley
Čertík a Zrzeček


Jak citovat tento článek:

. Ochoč si mě, prosím! czkp.cz [online].
2017 [cit. 2017-07-28]. Dostupné z http://www.czkp.cz/ja-potkan/vse-kolem-me/ochoc-si-me-prosim/.




Český klub potkanů z.s.

Czech Fancy Rat Club

czkp@email.cz

© 2013 - 2016

Všechna práva vyhrazena

webdesign: czgrafik.cz

programování webu: Lukáš Maleček (Dr.LuckyLuke)

Reklamní lišta poskytovatele prostoru: