Potkan… Tolik zatracován, pronásledován a nenáviděn. Velké, odporné, špinavé, agresivní zvíře s dlouhým lysým ocasem, žijící ve vlhkých kanálech a na smetištích, přenášející smrtelně nebezpečné nemoci. Nebo domácí mazlík, ochočený plyšák, lebedící si u svého páníčka na klíně a věrně olizující páníčkovy ruce, které umí tak hezky drbat a hladit? Tolik milován a hýčkán? Výstřelek dnešní mládeže, která chce na sebe upozornit za každou cenu, nebo chovatelský obor, který má kořeny už v 19. století viktoriánské Anglie?
„Fancy rat“
V anglicky mluvících zemích se můžeme běžně setkat s ustáleným slovním spojením „fancy rat“. Co to znamená? Dle slovníku můžeme „fancy“ přeložit jako fantastický, oblíbený, mimořádný, výběrový, luxusní, prvotřídní, barevný … tedy dejme tomu „luxusní barevný potkan“. Zvíře, které bylo vyšlechtěno tak, aby splňovalo standardy týkající se jeho zevnějšku (barvy, srsti a stavby těla) i jeho povahových vlastností (milá, vstřícná a klidná povaha). Zvíře chované nejen jako společník, ale také jako výstavní zvíře stejně jako čistokrevná plemena psů či koček.
První setkání
K prvnímu setkání mezi člověkem a potkanem došlo v dávných dobách, kdy se lidé místo lovem a sběrem začali živit zemědělstvím a pěstováním plodin. Tehdejší potkani brzy zjistili, jak je snadné a pohodlné pobývat v blízkosti lidských příbytků, které skýtaly báječná útočiště před nepříznivým počasím a predátory, a hlavně jak velké a snadno dostupné jsou zásoby obilí a jiných dobrot, uložené v sýpkách a spižírnách. Tento první vztah ještě nebyl založený na přátelství, ale na chytrosti a vynalézavosti potkanů. Nicméně bylo jen otázkou času, kdy bude první potkan polapen a nikoliv zabit, ale držen v zajetí pro zábavu a potěšení. Což teprve tehdy, když se podařilo ulovit nějaký barevně zajímavý kousek!
Prapředci našich domácích miláčků
Hnědý potkan (Rattus norvegicus), který je předchůdcem dnešního domestikovaného potkana, se dostal k nám do Evropy počátkem 18. století z bažinatých oblastní jihovýchodní Asie. Brzy osídlil celou Evropu a rychle vytlačil v té době v Evropě již zabydlenou černou krysu obecnou (Rattus rattus), kterou dalece předčil svojí inteligencí, silou a především schopností přizpůsobit se jakémukoliv prostředí. Netrvalo dlouho a potkan kolonizoval také Anglii. Situace na zamořeném ostrově byla brzy neúnosná a bylo naprosto nezbytné ji řešit. A tak vzniklo nové povolání – krysař, který potkany chytal a zabíjel. Nejznámější královský vrchní krysař Jack Black byl pozoruhodnou postavou ve své uniformě skládající se ze šarlatového svrchníku, vesty a kraťasů s obrovským koženým páskem se vsazenými litinovými potkany. Jelikož byl i zdatným obchodníkem, neobvykle zbarvené potkany si nechával, dále křížil a prodával dobře vychovaným mladým dámám, které tyto malé společníky chovaly doma v klecích. Dámy z královského dvora si pořizovaly elegantní zlaté klícky a říká se, že prý i Její Výsost Královna Viktorie měla v držení jednoho či dva potkaní mazlíčky. Ovšem nejen takto pohodlný život čekal na malé statečné kolonizátory. Když farmáři zjistili, že jejich psi jsou schopni rychle potkany chytat a zabíjet, rozhodli se nechat mezi sebou své psy soutěžit. Do ringu zvaného „pit“ (v překladu jáma) bylo vhozeno velké množství potkanů a vpuštěni psi. Ten, který v nejkratším čase pozabíjel nejvíce potkanů, se stal vítězem, což byla ohromná příležitost uzavírat sázky a vydělávat peníze. Také majitel jednoho z největších ringů v Londýně, Mr. Jimmy Shaw, si ponechával zvířata se zvláštním zabarvením. V jeho sbírce bychom našli albíny, černé, hnědé, světle hnědé i šedé potkany, jednobarevné i s různými zajímavými znaky, které stejně jako Jack Black křížil a dále prodával jako domácí společníky. V letech 1840 – 1860 jich prodali tito dva pánové velké množství a právě tato zvířata dala základ dnešnímu plně domestikovanému potkanovi.
Historie chovatelství
Začátkem 19. stolení si v Evropě získal velkou oblibu chov barevných myšek, především v Anglii. V roce 1895 byl založen National Mouse Club, který určil standardy pro různé variety myšek a pořádal i první výstavy. Největší milovnice potkanů té doby, slečna Mary Douglas, zaslala v roce 1901 do tohoto klubu dopis se žádostí, zda by mezi své řady přijali i chovatele potkanů. Dostalo se jí kladné odpovědi a ještě téhož roku na podzim se konala první potkaní výstava. Díky nově vytvořeným výstavním standardům se z potkana stalo výstavní zvíře a klub dokonce v roce 1912 změnil svůj název na National Mouse and Rat Club. Bohužel se ale potkan na výstavním výsluní neudržel dlouho. Po smrti slečny Douglas v roce 1921 začal zájem o potkany upadat a v roce 1929 byl vyloučen i z názvu National Mouse Clubu (tento klub v Anglii existuje dodnes). Dalších skoro 50 let obliba potkana jako chovného a výstavního zvířete kolísala, všechny snahy o založení nového klubu ztroskotaly pro nedostatečný zájem. Až rok 1976 byl pro potkana naprostým přelomem. V lednu tohoto roku vznikl nový, pouze potkaní klub – National Fancy Rat Society. Byly sepsány nové standardy, publikovány časopisy, pořádaly se výstavy. Od té doby zájem o „fancy“ tedy luxusního barevného potkana, potkana pro radost, stále stoupá. Postupem času vzniklo a bylo popsáno mnoho nových druhů a variet. První klub ve Spojených státech amerických, The Mouse and Rat Breeders Association, vznikl o pouhé dva roky později v roce 1978 a American Fancy Rat and Mouse Association byla založena v roce 1983. Victoria byla prvním státem v Austrálii, kde vznikla v roce 1996 Australian Rat Fanciers Society. Další organizace brzy následovaly v jiných evropských zemích a po celém světě.
ZO ČSCH
V České republice byla v roce 1999 založena Základní organizace chovatelů morčat a jiných drobných hlodavců při Českém svazu chovatelů. Naše zakladatelka chovu čistokrevných potkanů, Iveta Kendíková, která se zabývala chovem laboratorních potkanů a křečků od roku 1989, dovezla začátkem roku 2003 do naší republiky 8 zvířat s průkazem původu z pěti nepříbuzných linií od holandské chovatelky Mariny Terwijn z chovatelské stanice Blue Moon. Jednalo se o nové, u nás do té doby nevídané variety dumbo, fuzz a rex siamského a amerického modrého zbarvení. Ještě téhož roku byla jako první chovatelka potkanů přijata do Základní organizace chovatelů morčat a jiných drobných hlodavců a tak byla vedle hlavní sekce chovatelů morčat založena též sekce chovatelů potkanů. Ve dnech 16.-19. září v roce 2004 se při 5. speciální výstavě morčat uskutečnila i 1. speciální výstava potkanů v ČR s posuzováním vystavených zvířat. Od té doby chovatelů stále přibývá, v dnešní době je zaregistrováno přes 100 členů – chovatelů, kteří se zabývají chovem potkanů s průkazem původu a prezentují svá zvířata na výstavách. Již o dva roky později při 3. speciální výstavě potkanů proběhla první ukázková expozice myšek s posuzováním a i myšky byly přijaty do Českého svazu chovatelů pod ZO chovatelů morčat a jiných drobných hlodavců.
Český klub potkanů
Aby byl tento článek kompletní, dovolila jsem si ho ještě doplnit o novější informaci. Roku 2012 vznikl pouze potkaní klub, sdružení, nezávislé na ZO. Český klub potkanů o. s. Jeho cílem bylo primárně se vymanit z kostnatějícího chovu, nabrat nový směr, informace, pohnout se zase o pár kroků dál… Zakladatelkou tohoto v prvních chvílích „hnutí“ byla Kateřina Rážová, tou dobou už delší čas chovající pod holandských klubem. Spolu s ChS Beris a ChS Chessi vzniká nový klub, jehož stanovy byly schváleny 24. dubna 2012 Ministerstvem Vnitra ČR. K tomuto trojlístku se postupně přidává dvanáctka „statečných“, základ klubu. V současné době (březen 2013) klub čítá již ke třicítce chovatelů a jeho řady se stále rozrůstají…
Autor: 2007, Marie Hájková, www.grove.unas.cz, o nadpisy a poslední odstavec doplnila: Jana Veselá