Co dělat, když Váš potkan začne vystrkovat růžky? | CZKP
Český klub potkanů z.s.
Czech Fancy Rat Club


Partneři klubu:

  • alavis_logo
  • logo_ckp_sponzori
  • happy_rats_sponzor
  • IonicCARE---logo-2014_barvy1_okno
  • animal_hope_baner
  • ratlove_baner
  • Časopis Potkan
  • Časopis HAF&MŇAU
  • RODENTIAnew_upr
  • stelta_logo_eu_upr
  • avicentra_web
  • candies-barva-prom
  • Logo_mixbox_web
  • Versele-Laga_web
  • ImmuneRegen_logo_baner
  • Hulin_logo_web

Co dělat, když Váš potkan začne vystrkovat růžky?

Lehká otázka, těžší odpověď. Pojďme se nejdříve podívat na to, co může v případě potkana znamenat slovní spojení „vystrkovat růžky“.

Obvykle jde o chování, které se majiteli vůbec nelíbí. Potkan se ježí, syčí, točí se k vám bokem, záda má shrbená. A může kousat. Někdy jen výstražně, ale může se stát, že vás hryzne až do krve. Jsou případy, kdy potkan začne kousat bez rozmyslu a v zuřivosti vám způsobí několik vážných krvácejících poranění (nejčastěji na rukou), které si mohou vyžádat ošetření lékařem.

Takové chování neprojevuje jen vůči vám, ale obvykle i vůči svým spolubydlícím. Zpravidla nejdříve postřehnete takové projevy chování ke spolubydlícím a až později (pokud již v této fázi nezasáhnete) si potkan začne dovolovat i na vás. Výše popsané projevy chování se vyskytují spíše u samců než u samic a mohou mít různé příčiny.

Vrozená agresivita – co dělat?

V podstatě nejméně častá příčina nepříjemného chování potkanů. Vyskytuje se u jedince, jehož rodič, nebo jeden z předků, byl agresivní a v linii lze vyhledat, že takové chování se dědí z generace na generaci. Způsobena může být příliš velkým množstvím testosteronu v těle potkana. Pomoci může kastrace, při níž se potkanovi odstraní varlata, čímž se z těla dostane orgán produkující testosteron. Protože jde o závažný operační zásah do těla zvířátka, je třeba zvážit, zda je to právě váš případ a je-li kastrace opravdu nutná. Stejně důležitý je věk potkana, kterého jste se rozhodli dát kastrovat. Pokud je příliš starý (např. starší než rok), kastrace již obvykle nepomůže a nevyřeší problém s agresivním chováním. Kromě toho, přidání kastrovaného potkana zpět do původní skupiny může být problematické.

Rovněž pozor na častou záměnu pojmů agresivita a dominance. Dominantního samce (samici) není nutné kastrovat, správným zacházením (více v článku Jak z potkana vychovat mazlíčka) z něj lze vychovat podřízené zvířátko, které vás bude respektovat. Rozhodně pokud máte skupinu potkanů a je v ní agresivní jedinec, je nutné ho ihned oddělit od ostatních, aby jim neublížil, případně některého nezabil.

Dominantní jedinec – co dělat?

Častěji se vyskytující příčina syčení, kousání, hrbení a útočení. Opět může být způsobena nadměrnou tvorbou testosteronu, ale obvykle se vyskytuje v generaci jen u jednoho, dvou jedinců, ne u všech. A nedědí se z pokolení na pokolení (na rozdíl od agresivity). Dá se zvládnout, pokud od malička s potkanem správně zacházíte a vedete ho k přirozené podřízenosti vůči vám (více v článku Jak z potkana vychovat mazlíčka). Může se však stát, že tento potkan bude svou dominanci projevovat vůči spolubydlícím. V případě, že je šikanuje, je k nim zlý a ostatní jsou jím zbytečně stresovaní, je lépe zvážit možnost oddělení takového jedince od ostatních. Může s nimi být v kontaktu přes mříže ,ale dávejte pozor, aby na sebe přes mříže neútočili, nebo při vycházce (posouzení této možnosti je na vás). U některých je však lepší úplné oddělení od skupiny.

Narušený potkan (zachráněnec, přinesenec, občas i zverimexový potkan) – co dělat?

Specifická situace, která vyžaduje specifický přístup. Obvykle jde o potkana, který v raném věku zažil něco negativního, což poznamenalo jeho psychiku. Může to být nesprávným zacházením předchozím majitelem, změnami prostředí, jinými domácími zvířaty, nevhodnými podmínkami v předchozím domově, zkušenostmi s agresivním potkanem a podobně. Zpravidla již u takového potkana nikdy nezjistíte, co se mu vlastně stalo, ale jeho chování je narušeno.

Je zlý na vás i na spolubydlící, což se může stupňovat navzdory vašemu pocitu, že potkan už je v bezpečí a v stálém prostředí a nemá se čeho bát. On stejný pocit mít nemusí a stále bude ve střehu, stále bude čekat, který spolubydlící ho kdy napadne, kdy ho jeho člověk zase opustí a podobně. Nejlepší obrana je útok. Útoky se takový potkan brání před strachem z opuštění, před strachem ze špatného zacházení, před strachem, že ho jeho spolubydlící napadne, před strachem že nedostane najíst… před vším, co mu působí stres. Je to iracionální strach a je na vás, abyste tomu malému stvoření ukázaly, že už se nemá čeho bát.

Zapomeňte na staré a zažité metody výchovy potkana. Žádné obracení na záda, žádné syčení, žádný zvýšený hlas. A hlavně, pokud ho máte začleněného ve skupině, okamžitě ho oddělte a dopřejte mu vlastní klec, vlastní prostor. Po oddělení záleží další postup na tom, v jakém stavu zvířátko je a jak daleko zašlo jeho chování vůči vám. Nedá se obecně napsat, co máte dělat, musíte to poznat na potkanech sami. Hlavně mějte na paměti, že váš miláček vás nekousnul a neublížil vám proto, že by vás neměl rád. Nemusíte se ho bát. On vám ubližovat nechce, ale je psychicky rozhozený a bojí se. Proto útočí na vše, co se kolem něj objeví. Pokud pochopíte, že potkan na vás neútočí ve zlém, nebudete se ho bát. Pokud se ho nebudete bát, bude z vás cítit jistotu a celý proces bude jednodušší.

Pokud to u vás zašlo tak daleko, že potkan opravdu pokouše vše kolem sebe a nepřemýšlí nad tím, co dělá, bude možná třeba ho nějaký čas nechat v kleci a dělat jen nezbytné úkony, jako jsou čistění a krmení. Pokud to uznáte za nutné, můžete to dělat s rukavicemi na rukou, abyste se vyhnuli dalším zraněním. Můžete se s potkanem zkusit bavit přes klec, přes mříže. Nehlaďte ho, jen na něj mluvte jemným a klidným hlasem. Slovům nerozumí, ale intonaci vašeho hlasu ano. A velmi dobře. Pokud by se však přes mříže na vás ježil a syčel, přestaňte na něj mluvit a odejděte, nevšímejte si ho. Určitě si všimnete změny v jeho chování. První může být například to, že na vaši přítomnost u klece bude reagovat zjevně pozitivně. Nebude se na vás ježit, nebude syčet, nebude se hrbit (nebude vás zastrašovat, abyste odešli). Můžete ho zkusit přes mříže hladit.

Postupně se mu věnujte více a více, s respektem a bez strachu. Pouštějte ho běhat (bez ostatních potkanů), dejte mu pocit, že ho máte rádi a že mu u vás nic nehrozí (potkan to vycítí z vašeho chování, intonace hlasu, vašich gest, jistoty a lásky k němu). Pokud by se pokusil být na vás venku zlý (naježil se, syčel by, nebo by se pokusil kousnout), opatrně ho chyťte a vraťte do klece. Můžete mu při tom vysvětlit, jaký je blbec, že se k vám takto chová (nekřičte) a po zavření si ho nevšímejte.

Další možností, při opětovném projevu agresivního chování ,je strčit si potkana za tričko a nosit ho pod ním, dokud se neuklidní.

Naopak, pokud se bude chovat pěkně, nechá se muchlat a škrábat, bude poslouchat, odměňujte ho. Můžete mu dát dropsík, piškoty nebo jinou dobrotu, pěkně ho pochvalte. Pokud budete důslední (když je špatný, potrestáte ho – zavřením do klece, pokud je hodný odměníte ho), váš miláček velmi rychle pochopí, jak se má chovat a bude dělat vše pro to, abyste i vy k němu byli vlídní. Bude se snažit odměnit se za vaši lásku svou láskou. A bude se cítit bezpečně, protože z vás ta láska bude cítit, stejně tak jistota a síla – respekt. Ten nemůže být jednostranný, nejen potkan musí respektovat vás, ale i vy musíte respektovat potkana. I s jeho případnou psychickou poruchou.

Kroutíte nad tímto postupem hlavou? I já jsem pochybovala. Ale přestala jsem. Máme doma malého psychopata. Je jím Richard Lví Srdce od Čepic, který se narodil 16.8.2008. K tomuto potkanovi mám velmi zvláštní vztah právě kvůli tomu, od koho původně je. Těžko dnes říci, co způsobilo Riškovo chování a psychickou rozladěnost, ale v podstatě to už ani není důležité. Kdysi to bylo milé a přítulné zvířátko, které se od nás nepohnulo, nechalo se sebou dělat cokoliv a spávalo na gauči vedle nás. Prostě potkan k sežrání. Změnil se. Mysleli jsme, že je to jen puberta a že ho to přejde. Ale nebylo tomu tak. Zkoušeli jsme všechny metody, které se obvykle používají, jako otáčení na záda, syčení. Jediné, čeho jsme dosáhli, bylo, že Riško byl stále nervóznější a o odtažitější. Pro nás i kluky v kleci. Díky Grove a Potkanbabě jsme ale pochopila, že toto není to, co Riško potřebuje a úplně jsem změnila přístup. Dělala jsem přesně to, co jsem popsala výše. A výsledek: RIŠKO mě opět pusinkuje na ústa, nechá se škrabat, olizuje mi při tom ruce a nekouše. Je oddělen a je spokojený. Každým dnem se dostává do stále větší pohody a nám se doma vrací nazpět zvířátko, které jsme si zamilovali od první chvíle a za které jsme dodnes jeho předchozí majitelce vděčni.


Na závěr bych ještě ráda napsala jednu věc. Každá potkan je jiný. To, co platilo pro jednoho, nemusí platit pro každého. Pokud máte doma problémové zvířátko, v první řadě se pokuste zjistit, co potíže způsobilo. Zkuste zjistit, zda jde o agresivitu, dominanci nebo nějakou záhadnou psychickou poruchu a podle toho se pak k potkanovi chovejte. A pamatujte na jedno. Často dokonce i na velmi agresivního jedince platí totéž, co na psychicky narušeného potkana.

Navíc je opravdu nutné si uvědomit, že tak jako každý člověk má jinou povahu a jinou osobnost, platí to i o potkanech (nebo spíše globálně o všech zvířátkách). Někteří se rádi mazlit a nechají se sebou dělat, co jen chcete. Někteří ale ne. Mají vlastní osobnost a vyžadují respekt. Nejsou to plyšové hračky, které můžete kdykoli vzít a natahovat a budete čekat, že nebudou protestovat. Pokud si berete domů potkana s představou, že vám bude vždy k dispozici, že bude dělat vše, co chcete a kdy chcete …. Asi vás zklamu, ale nemusí to vždy platit. Avšak, když se naučíte respektovat povahu právě vašeho zvířátka a ono bude tím pádem respektovat vás, bez výhrad a snahy něco násilím měnit, můžete vytvořit skvělou dvojici, která se bude doplňovat a navzájem milovat. To je to nejkrásnější, co potkanům můžete poskytnout – respekt a lásku bez snahy měnit silou jeho vrozenou povahu.

A jedno zvláštní poděkování osobám, které jsem zde okrajově zmínila. Osobně bych také touto cestou poděkovala za pomoc Potkanbabě a Grove. Obě chovatelky mi hlavně pomohli pochopit, co dělám špatně a proč se Riško chová hnusně. Pomohly mi změnit k němu přístup a díky jejich radám je dnes Riško opět zlatíčko, které je vděčné za každou pozornost, každé pohlazení a pomuchlání.

Autor: Martina Haratíková


Jak citovat tento článek:

. Co dělat, když Váš potkan začne vystrkovat růžky? czkp.cz [online].
2017 [cit. 2017-11-24]. Dostupné z http://www.czkp.cz/ja-potkan/vse-kolem-me/co-delat-kdyz-vas-potkan-zacne-vystrkovat-ruzky/.




Český klub potkanů z.s.

Czech Fancy Rat Club

czkp@email.cz

© 2013 - 2016

Všechna práva vyhrazena

webdesign: czgrafik.cz

programování webu: Lukáš Maleček (Dr.LuckyLuke)

Reklamní lišta poskytovatele prostoru: