Potkani z různých prostředí | CZKP
Český klub potkanů z.s.
Czech Fancy Rat Club


Partneři klubu:

  • alavis_logo
  • logo_ckp_sponzori
  • happy_rats_sponzor
  • IonicCARE---logo-2014_barvy1_okno
  • animal_hope_baner
  • ratlove_baner
  • Časopis Potkan
  • Časopis HAF&MŇAU
  • RODENTIAnew_upr
  • stelta_logo_eu_upr
  • avicentra_web
  • candies-barva-prom
  • Logo_mixbox_web
  • Versele-Laga_web
  • ImmuneRegen_logo_baner
  • Hulin_logo_web

Potkani z různých prostředí

Kromě různých metod chovu se i chovatelé liší v tom, jaká zvířata do chovu používají. Někteří páří pouze potkany z českého chovu s PP, jiní drží linie na importech, další dávají přednost liniím ze zverimexu a od velkochovatelů, zatímco někteří experimentují s divokými potkany nebo s laboratorními kmeny potkanů. I zde má každá volba své plusy a mínusy, své hranice a potřeby. Pojďme si tedy přiblížit tyto možnosti jednotlivě.

Chovatele_metody_chovu_2

Autor fota: Kateřina Ungrová

 

Čeští potkani s PP/VP

Tato zvířata k chovu využívá logicky většina českých chovatelů. Uchovnění jedinců je vždy dáno vzhledem jedince – ať už se jedná o správný odstín barvy, rozložení znaků, kvalitu srsti ale i o typ stavby těla, správnou velikost a vzácně i temperament potkana (nežádoucí je hlavně agresivita). Nebere však v potaz zdravotní hledisko zvířete (tím nemyslím aktuální zdravotní stav při bonitaci), což je pochopitelné. Takovou věc nelze z hlediska žádného klubu zajistit a vždy bude záležet pouze a jedině na chovateli samotném. Proto je důležité, od jakého chovatele si zvíře na chov vezmete. Jsou totiž chovatelé a „chovatelé“. Proto vybírejte takového, který nejvíce odpovídá tomu, jak byste se chovu chtěli věnovat vy. Když nevěříte praktikám daného chovatele, tak si od něj nic nekupujte. Nikdo vám to nenutí. S chovatelem si zkuste předem promluvit, abyste zjistili jeho skutečné záměry, chtějte vědět výsledky a vztah ke zvířatům, protože hesla, která na stránkách najdete, jsou většinou jen napsaná slova. Výpis předků nemusí být ničím podřadným, pokud se jedná o slušného chovatele. Jestliže ale někdo šoupá jeden vrh za druhým pouze s VP, ptejte se proč.

Chov potkanů s PP u nás funguje již mnoho let a za ta léta jsme se propracovali ke špičce ve světě. Naše zvířata již mají svou ověřenou kvalitu, ale pravdou je, že jsou převážně založeny na importech. Vzhledem k opakovaně nepříbuzenskému stylu chovu bylo neustále potřeba shánět novou krev a ta většinou pochází z ciziny. Vysloveně „českých“ linií, které by neměly min. 4-5 generací zpět žádná importovaná zvířata není zase tolik, ale to je běžné v každé zemi.

Výhodou jsou převážně psychicky vyvážení jedinci, kteří mají již zmapované zdraví i předky, takže zhruba víte, na čem jste a nezačínáte od nuly. To samozřejmě platí pouze tehdy, když je zvíře od dobrého a pravdomluvného chovatele. Nevýhodou jsou právě samotní chovatelé, kteří díky atmosféře mezi chovateli mnoho věcí radši zatajují. Nicméně je to nejjistější možnost, jak získat skutečně dobré zvíře i pro šťastného začátečníka a nemusí se zrovna jednat o velké peněžní sumy.

Pro koho jsou tito potkani vhodní? Pro všechny. I pro úplné začátečníky, ale i chovatele s vysokými nároky. Jen musíte vědět, od koho a z jakých linií si mimčo vzít a to není vždy úplně lehké rozhodnutí.

Potkani z importů

Jelikož poslední dobou můžete vidět „importované“ potkany všude možně, nejdříve uvedu, co podle mne je pravý import a co je pouze past na chovatele samotné nebo na kupující, kteří za slovo import jsou ochotni dát podstatně vyšší částky.

Za import nepovažuji potkany ze Slovenska. Jejich chov je z 90% postaven na českých zvířatech. To ostatně platí pro jakékoli dovezené zvíře, u kterého převažují v rodokmenu česká zvířata, nebo se z nich dokonce celý skládá. „Import“ také postrádá svou hodnotu, jestliže o zvířatech nevíme žádné konkrétní údaje: zdravím předků počínaje a datem narození či určením rodičů konče. Takové zvíře se zcela rovná českým zvířatům např. ze zverimexu, jejichž zdraví budete muset teprve ověřovat a absolutně netušíte, co zvíře nese nejen za barvy, ale hlavně za zdravotní obtíže. Není tedy vůbec žádným přínosem do chovu, naopak způsobuje mnohé komplikace. To se týká hlavně dovozů ze zverimexů, teraburz, od velkochovatelů, či nezkušených chovatelů. Proč to někteří chovatelé dělají? Je to jednoduché, rychlé, levné a zvláště začátečníci si myslí, že si tím udělají jméno, protože import je přeci cool. Navíc jsou to poměrně snadno vydělané peníze…

Správný import má být s oficiálním PP nebo popřípadě s VP od slušného chovatele. Přivézt si neznámé zvíře je dle mne zcela k ničemu. Zkušený chovatel také často své odchované mládě nedá jen tak do ciziny a sám se na vás a váš chov vyptává. Začátečníci u takových chovatelů většinou nemají šanci. Často se taková zvířata vyměňují za vaše odchovy, koupit je lze jen zřídka.

Pokud chcete radu, jak poznat dobrého chovatele, který se svým liniím věnuje, stačí jediné: zeptejte se na zdraví předků. Bez odpovědi je to jasné, a pokud dostanete odpověď typu: „Linie je zcela zdravá, nejsou tam žádné problémy, ani nádory.“ nebo „Linie je super, myšáci se mi tam dožívají přes 3 roky, ale kdo je táta přesně nevím.“, pak je to ještě jasnější. Žádná linie není bez problémů! Chtějte konkrétní údaje a jména!

Potkani z importů jsou na tom vlastně stejně jako potkani od nás. Také nejvíc záleží na tom, od jakého chovatele jsou. Mezi hlavní potkanářské velmoce patří Anglie, Německo, Holandsko, Finsko a Švédsko (a ČR) v Evropě (docela se snaží i Francie, Belgie, Polsko, Slovensko, Ukrajina a Litva), dále Rusko, USA a Austrálie. Odtud mají importy největší cenu, jelikož je zde delší chovatelská tradice a můžete sehnat velmi kvalitní potkany. Zvolíte-li dobrého chovatele s dobrými liniemi, pak je to určitě velkým přínosem a osvěžením pro český chov. A nemusí to být jen kvůli nové varietě.

Výhody i nevýhody jsou pak stejné jako u českého chovatele. K tomu všemu je však potřeba připočíst dvě další položky na seznamu a to vysokou pořizovací cenu. Zvláště pokud je třeba zvířata dopravit letecky, ceny se vyšplhají až na desítky tisíc a nikdy vám nikdo nemůže zaručit, že se cestou nic nestane, že budou zvířata zdravá a plodná. Takže se snadno stane, že vložíte do importu mnoho peněz a ve výsledku z toho nic nemáte. A to není vše. Při importu musíte počítat s několika měsíčním dohadováním všeho potřebného, domluva se může vyšvihnout i na několik let a to už pak musíte hodně a hodně chtít, aby se vše podařilo. A taková malá poznámka na závěr – i když vše vyjde, skutečný import se vám nikdy finančně ani časově nevyplatí a s tím je potřeba počítat.

Pro koho jsou tito potkani vhodní? Na to mám jednoduchou odpověď. Není to vhodné pro začátečníky v chovu, jelikož nemají dostatek zkušeností přivézt skutečně kvalitní zvíře. Do importu by měl jít člověk jazykově zdatný, vysoce trpělivý a takový, který je ochoten dojednání věnovat nepředstavitelně dlouhou dobu a zároveň vědět, že nic není jisté a že se mu vysoké náklady v životě nevrátí. Ale ten pocit, když se zadaří… :o))

 

Potkani ze zverimexu, velkochovu a od soukromých množitelů

Důvod proč jsem spojila tyto tři varianty je zcela jasný. Zverimexy mají potkany z velkochovů a množitelé ze zverimexů, takže se jedná o tytéž potkany, jen v různém prostředí, ale i to může hrát roli.

Začněme od začátku, tedy velkochovy. Zde jsou potkani chováni na prodej do zverimexů a pro velké odběratele jako jsou např. velkochovatelé hadů. Jednoznačně to tu frčí na kvantitu. Samozřejmě zvířata musí být natolik zdravá, aby se mohla množit (čím početnější vrhy, tím lépe a co nejvíc mléka z ničeho), aby nepožírala mladé, aby se je dalo přehazovat z boxu do boxu a ti chovní, aby byli co nejdéle reprodukce schopní. Ve zverimexu obdrží potkany z velkoobchodu, kteří se jim tam občas rozmnoží nebo si je i množí sami tak nějak bez pravidel, popřípadě získají zvíře od někoho, kdo nezvládnul udat vlastní mláďata. No a soukromí množitelé většinou chovají pro své potřeby nebo na prodej do zverimexu. Ti mají stejná pravidla jako velkochovatelé, ale o zvířatech mají zpravidla větší přehled.

Tam, kde daná pravidla berou skutečně na zřetel, se můžete dopátrat i slušných zvířat. Málokde vám jsou však schopni říci, jak se kdo dlouho dožívá, záznamy si nedělají a tomu, „jo toho mám asi 5 let“… tomu fakt nevěřte, protože vzpomeňte si, kdy naposledy jste viděli daného člověka… jsou to 3 roky nebo 4? Možná i 6, že? ;-) Z tohoto pohledu si tedy vždy vezmete neznámé zvíře a máte šanci 50 na 50, protože z velkochovů jsou buď umíráčci nebo dlouhověcí potkani. Proto je nejlepší u těchto zvířat brát samce a krýt jimi nejdříve v 18 měsících, nejlépe okolo 2 let. Do té doby se stačí projevit všechno možné. No a tyto samce krýt na již ověřené a známé linie. Můžete natrefit na terno, ale i na průměrné nebo silně podprůměrné zvíře. Velkou výhodou je, že v takovém chovu panuje drsná selekce (které většina chovatelů není sama o sobě schopná), která je mnohdy velkým přínosem pro linii.

Další, s čím se můžete na těchto místech setkat, jsou tzv. zverimexoví ušlechtilci. Jedná se nejen o barevné mutace, ale i rexíky, dumbíky a podobně. V dnešní době tam najdete i nejnovější novinky v hobby chovu jako BES, RED a jiné. Těmto zvířatům se jednoznačně vyvarujte za všech okolností. Tato zvířata vznikají tak, že množitel získá jednoho jedince dané variety a tak dlouho ho kříží se svými potomky, dokud to dává tu novou varietu. A pak zase potomky spolu navzájem, atd. bez jakéhokoliv ohledu na zdraví zvířat. Často tak tyto zvířata trpí mnohými nemocemi, ale třeba i hermafroditismem.

Pro koho jsou tito potkani vhodní? Vhodní jsou spíše pro zkušenějšího chovatele, aby pořádně odkryl vlastnosti daného zvířete, k čemuž je potřeba nejlépe využít minimálně linebreedingu. Zvířata se však mohou s šikovným přístupem přidat i do nepříbuzenské linie, kde zverimexové zvíře není zase takovou změnou, co se týče neznámých genů.

Divocí potkani

Chov, kdy se kříží chovní potkani s divokými potkany, je velmi nákladný a složitý. Za prvé musíte takové potkany někde sehnat. Buď od chovatele, který je má například z Wild Factory, nebo si je odchytit s tím, že nejlépe to chce mladá zvířata. Starší zvířata se nikdy nedokážou plně přizpůsobit domácímu prostředí a tak často umírají dříve vlivem extrémního stresu. Také není dobré odchytit, kde jakého potkana, ale je lepší skupinu potkanů nejdříve chvíli pozorovat, aby bylo jasné, že jsou zvířata ve skupině silná a zdravá. Samotný odchyt je často velmi složitý a rozhodně platí, že je lepší chytat potkany raději na statku než na sídlišti – bývají zdravější. Poté rozhodně musí nastoupit karanténa s důkladnou veterinární prohlídkou, odčervením, odblešením, atd., jelikož divocí potkani si často s sebou přinesou mnoho parazitů a mohou mít i lidem nebezpečné nemoci.

Ani tím útrapy nekončí. Odchycení divocí potkani se totiž nikdy nesmíří s vězením v podobě klece a jsou schopní postupně rozkousat víceméně cokoliv. Vhodné jsou prý celokovové klece. Další generace odchované ve skupině, pak už svou klec berou za své teritorium a neničí jí. Pak už přichází opačný problém a to, že nejsou moc ochotni toto teritorium opustit. Divocí potkani mohou být v počátcích agresivní k ostatním doma chovaným potkanům, a proto je často potřeba je chovat samostatně. Další generace se pak naopak neobejdou bez větší skupiny, kde se chovají povětšinou submisivně nebo jako skvělí vládci klece. Počítejte s tím, že pokud neodchytíte mládě nebo už nemáte odchovanou generaci, že je nikdy plně neochočíte. Navždy budou velmi plaší, a kdyby se jo hodně zadařilo, tak vám dovolí pouze letmý kontakt. Pomazlení není možné, naopak bývají agresivní a kousaví. Další generace jsou na tom lépe. Nechají se i vzít do ruky a pochovat, ale stále jsou ke všemu obezřetní. Proto je v počátcích nezbytnou potřebou někdo, kdo má již s chovem divokých potkanů zkušenosti a je ochoten poradit.

Další generace přikřížené na chovné potkany na tom s povahou nebývají lépe. Jejich chování je velmi specifické. Bývají plaší, lekaví, nikdy z nich nebudou velcí mazlové. I stavba těla se mírně pozmění oproti chovným jedincům. Proto je důležité je spojovat s pečlivě vybranou chovnou linií, která bude mít naprosto dokonalou mazlivou povahu, a po několika generacích se můžete dočkat úspěchu. To samozřejmě platí i o zdraví, jelikož přidáním špatné linie její zdraví sice nejspíš vylepšíte, ale nebylo by to lepší s co nejzdravější linií?

Udávat mláďata není vůbec nic lehkého a nejde je dát jen tak někomu. Takový chov je tedy velmi náročný ze všech možných úhlů a trvá velmi dlouho, než se objeví první výsledky, které nemusí být tak dobré, jak by se dalo očekávat. Teoreticky by se správným chovem měl významně prodloužit dožitý věk potkana a jejich celková imunita proti nemocem, ale i vůči nádorům. Kdyby to vyšlo, bylo by to určitě vynikající, ale málokdo dojde s tak náročným chovem do cíle.

Pro koho jsou tito potkani vhodní? Tento chov je vhodný pouze pro velmi zkušené chovatele, kteří dokážou takovému chovu obětovat hodně věcí. Je na to potřeba mnoho prostoru, nervů, financí a schopnost udat mláďata, o která není valný zájem. Navíc tíženého výsledku se můžete dobrat až za mnoho let, proto je potřeba vzít v úvahu, zda vám to za to stojí a zda to tak skutečně chcete.

 

Potkani z laboratorních kmenů

Někteří chovatelé i experimentují s různými kmeny laboratorních potkanů, nejčastěji s kmenem Wistar, jelikož je nejdostupnější. Takový chov opět není zcela pro každého. Za prvé musíte takového potkana někde sehnat. Většina lidí se k nim dostane, pouze pokud s nimi pracuje nebo přes známost. Ne všechny kmeny jsou také dostupné pro domácí držení a už vůbec ne pro další chov. Takové porušení je mnohdy i trestáno zákonem. Zvláště velký pozor si musíte dát na kmeny GMO, tedy geneticky modifikované. Zde hrozí několika milionová pokuta.

Pokud se vám tedy zadaří, stejně se málokdy dostanete k mláďatům, ale k již odrostlejším zvířatům. Ta nebývají moc zvyklá na větší kontakt s lidmi, a když už, nemusí být pro ně příjemný, protože mají člověka spojeného s ne zcela zábavnými zážitky. Od toho se pochopitelně odvíjí jeho vztah k člověku, který se málokdy podaří rapidně vylepšit. Zvláště kmen Wistar je známý hysterickou povahou, která se dlouho nese v jeho liniích a jen těžko se jí zbavuje.

Dalším rizikem je, že laboratorní chovy jsou víceméně sterilní, což se o domácím chovu rozhodně nedá říci. Potkan tedy nemá dostatečnou imunitu vůči běžným bakteriím v chovu a mohou častěji trpět nemocemi, v horších případech i po příchodu domů umřít.

Důvod, proč se někteří chovatelé o toto spojení pokouší je v čistotě linie, jejichž vlohy pro dané nemoci jsou 100% známé. Pokud se tedy podaří získat správný kmen, můžete si domů přinést dlouhověké, imunitně dobře odolné zvíře, které by zajisté mohlo být přínosem. S povahou to bývá zpravidla horší, ale i mezi kmeny se najdou výjimky. Nesmíte však zapomenout, že některé kmeny mají genetický předpoklad pro určité nemoci jako je cukrovka či nádory a taková zvířata by do chovu určitě přijít neměla. Toto si už od předků nese každý náš chovný potkan a tomu se naopak snažíme vzdálit co nejdále.

Pro koho jsou tito potkani vhodní? Rozhodně pro zkušené chovatele, kteří mají nejlépe s laboratorními zvířaty nějaké ty zkušenosti. Je potřeba počítat s komplikacemi po příchodu potkana do prostředí s běžnými bakteriemi, viry, atd. A nakonec si musíte být vědomi, že ne vždy budou taková zvířata psychicky ideální pro důvěrné soužití s člověkem a takové chování se může přenášet na další generace, stejně jako nemoci, pro které byl daný kmen vyšlechtěn.

 

Závěrečné zamyšlení

Na závěr bych ráda upozornila, že je sice v každé kapitole popsáno, jak nejlépe postupovat při jednotlivé metodě, ale ve skutečnosti málokdo dosáhne všech zmíněných optimálních podmínek a také je pochopitelně nejlepší používat všechny metody. Není vhodné používat dlouhodobě pouze jednu a tu samou metodu. Svých cílů nejlépe dosáhnete zvolením té pravé metody v nejvhodnější chvíli podle toho, jak se vaše linie vyvíjí. Kterou metodu vyberete jako svou hlavní a které další k ní občas a kdy přimícháte, je již zcela na každém chovateli. Pokud se má člověk správně rozhodnout, může se takový souhrn metod hodit. Chtěla jsem ale také poukázat na to, že ne pro každého se vše hodí.

Chovatele_metody_chovu_3

Autor fota: Kateřina Ungrová

 

Ke svým chovatelským záměrům může dojít každý jinou cestou a to je podle mne správné. Když budeme všichni chovat stejná zvířata stejně, pak to postrádá jakýkoli smysl, protože až za pár let zjistíme, že takto to nejde nebo si vzpomene, že tenkrát ta barva amber, amerika, či mink nebyla tak špatná, už bude pozdě. Ve variabilitě a více možnostech je budoucnost a tak bychom se měli více informovat a otevřít se pro nás novým možnostem chovu. Ovšem ne za každou cenu.

Každý nemusí mít a zároveň dělat vše, co ostatní. Nejen českým chovem otřásají módní vlny nových variet, které postupně zabíjejí již starší variety s prověřenými liniemi. Není to škoda jen kvůli lepšímu prodeji top variet, které za pár let vymění nová vlna? Mnohem lepší je přeci se od začátku zaměřit na jednu věc a v té se postupně zdokonalovat. Nalézt sám sebe jako lepšího chovatele.

Každý chovatel si také musí uvědomit, že má velkou zodpovědnost za zvířata, která se díky němu narodí. Každému se někdy nepodaří dobrý vrh, ale důležité je chyby neopakovat a pokud možno jim předcházet včasným studiem problematiky nebo radou s někým zkušeným. Zodpovědné není udělat špatný vrh ať už vědomě nebo nevědomě neznalostí základních pravidel chovu a pak říci, že potkani „jdou jen na mazlíky“. Chováme pro lidi, aby měli potěšení z našich odchovů, ne pouze starosti. Spokojenost majitelů a potěšení ze zdravých kukučů mláďat je pak tou nejlepší odměnou a zadostiučiněním, tak tomu věnujme celé naše úsilí. :-)

Autor: Bc. Kateřina Ungrová

 


Jak citovat tento článek:

. Potkani z různých prostředí czkp.cz [online].
2017 [cit. 2017-11-24]. Dostupné z http://www.czkp.cz/ja-potkan/vse-kolem-me/potkani-z-ruznych-prostredi/.




Český klub potkanů z.s.

Czech Fancy Rat Club

czkp@email.cz

© 2013 - 2016

Všechna práva vyhrazena

webdesign: czgrafik.cz

programování webu: Lukáš Maleček (Dr.LuckyLuke)

Reklamní lišta poskytovatele prostoru: